Vaříme podle Masterchefa

Mám ti něco koupit, ptá se Ludmila, a já hlásím silným hlasem, leč s dušičkou malinkou: Celý kuře!

Možná jste to viděli v televizi: Bankéř Petr uvařil kuře a tvrdil u toho, že je to jednoduché. A když může bankéř, tak já taky!

A jestli bankéř Petr vsází na jednoduchost, tak u toho musím být. Začínají hodiny utrpení, kdy si jedno krátké video pouštím pořád dokola a snažím se z něj pochopit, co mám vlastně udělat. Opotím se tak, že to ten den odpískám. Však zítra je taky den!

Bankéř Petr je mým chef-přítelem na telefonu, ale mým otázkám vůbec nerozumí – tedy dokud se na to video sám nepodívá a nezhrozí se. Jaký na kolečka, jaký víno, jaký balsamico, co to tam patláte! Ujasníme si tedy, jaký je doopravdy ten recept na poulet de Bresse, já vyndám kuře z lednice, počtvrté zkontroluju, že mám všechny potřebné suroviny (mám!) a zhluboka dýchám.

Kuře na lince pomalu získává pokojovou teplotu a já googluju jak divý, protože syrové kuře jsem ještě nikdy neporcoval. Ale co, říkám si, z grilovaného stehno utrhnout dokážu, ono to tak těžké nebude. Najdu video Ramsaye, který ukazuje, jak nahmatat klouby a praštit do nich, a taky že mám nechat kus kosti čouhat, že je to jako hezký. Bankéř Petr mi zatím píše, že mám při vykosťování nechat ve stehnu „kus kosti, co čouhá ven“. Tomu teda nerozumím, co znamená čouhat ven, je to femur nebo tibia? A jak vlastně to zatrolený kuře svlíknout z kůže? Před porcováním nebo po něm? Bankéř je ale tajuplný, jak když Laďa Kerndl zpíval na lodi, jestli mi rozumíte. Na jednoduchou otázku mi jenom popřeje hodně štěstí.

Je 10:15. Má to být hotové za hodinu, ale znám se. Začnu raději včas, ať mám v poledne v klidu hotovo. Začnu trikem, který mi osobně poradil Jamie Oliver: Zapnu rychlovarnou konvici plnou vody! Však ona se ještě bude hodit. Pak honem zelenina: mrkev, pórek, řapíkatý celer. Aha, celer není. Tak co jsem to čtyřikrát kontroloval? Nevadí, dám víc pórku. Nudličky nemají specifikovanou délku ani nic, tak to prostě nějak krájím, jak mi to vleze pod ruku, a nadávám u toho na naše oranžové prkýnko, protože na něm ta mrkev nějak není vidět.

S kuřetem si chvíli hraju, abych pochopil, jak vlastně chodilo a jak mávalo křídly. To mi pomůže pochopit, kde má předek a kde záda. Kůži se rozhodnu stáhnout vcelku před porcováním (pak toho ještě mnohokrát lituju). Házím si mincí, kde do toho mám bodnout. Vítězí páteř.

Pak už si jenom schovám ruce pod kuřecí kůži jako do kapes a agilním pohybem zápěstí uvolním a obnažím stehna. Nesmírně to připomíná oblékání malých miminek. Taky máte pocit, že se tam ta ručička nevejde a že něco zlomíte.

Tím ovšem sranda končí, protože kůže je slizká a úplnému stažení ze stehen se brání. Nechci použít nůž, aby se kůže nepotrhala, tak to různě rvu nehty a zuby. Křídla se ovšem brání ještě víc, už se s tím vším mrcasím půl hodiny. Ale pozor, do křídel vlastně nic nebalím, takže co. Hmatám ty klouby, nějak do toho řežu, a nakonec mám s velkou slávou kůži fuč. Je 10:46.

Stehna odpálkuju od tělíčka raz dva, ba ani s prsama není problém, akorát mi tam zůstane bokem nějaký extra kus masa (na fotce vlevo), který se určitě nějak speciálně jmenuje. Ale ono je to prso velké i tak.

Je jedenáct hodin a vrhám se na vykosťování. Rozhodnu se vyoperovat femur a podle Ramsayova návodu ufiknu chrupavku. Začíná to celé vypadat k světu!

Uplynula hodina a já se vrhám do skutečného vaření. Do hrnce kápnu olivový olej, ale pak je mi to nějak přijde líto, že ta zelenina nebude na másle. Aha, další podraz natočeného videa: Ukazujou olivový olej, ale myslí máslo! V textu pod videem je to dobře. Tak tedy máslo, zeleninu do poloměkka — co to je?

Teď omáčku. Nejdřív prý skelet opéct dočervena. Mám ten hrudní košíček nějak rozdrtit nebo nechat v celku? Nějak se to opéká, ale spíš to bělá než rudne. Znamená to, že to mám nechat ještě chvíli?

Tak to ještě nechám a mezitím si zálibně prohlížím ty kusy masa, co jsem naporcoval. Sakra, v tý kůži se mi ještě motaj křídla! Zkouším je rvát ven, ale jedno křídlo mi kůži drze propíchne, takže je ztrestám a jdou ke skeletu i s kůží. Ještě to chvíli nechám prskat, červenýho tam nic není; vyřeším to vývarem a vínem. Že to byl vývar hovězí, prosím bankéři neříkejte.

Teď prý půl hodiny vařit, aby se omáčka zredukovala. Mezitím si připravím ty balíčky. Zatímco ve videu se dvě prsa zabalí do celé kůže, já od autora receptu vím, že mám vytvořit balíčky čtyři. Ale upřímně, kůže není na čtyři balíčky dost. Nakonce musím jedno prso seříznout, aby bylo tenčí, a udělat z něj balíčky dva. Na druhé prso se nedostalo a ještě teď odpočívá v lednici. (Přijímám nápady na recept.) Doprostřed kusu masa trochu té zeleniny a snad to dobře dopadne.

Minutka zapípá, uplynulo třicet minut. Omáčka se zredukovala báječně. Tedy, vůbec žádná nezbyla, bankéř se jenom směje, já to trochu podlévám vínem a vodou, snad se z toho ještě něco vykutá. Pak honem dodělat balíčky. Podívejte se na ně, jak se těší do oleje.

Kůže by to chtělo víc, v kastrolu se to trochu trhá, snad mám málo oleje. Vůbec nevím, jak dlouho to opékat, tak to prostě nějak nechám. Je půl jedné.

Pak zcedit omáčku, zalít maso a dvacet minut pod pokličku. Jeden balíček praskne.

Teď to ragú. Slanina, houby, cibule, játra. Práce mi jde od ruky a s úžasem zjišťuju, že vlastně kuchyň není ani nijak extra zasviněná.

Hodiny ukazují 12:54. Děti už se najedly suchého chleba, ale všichni mi drží palce a výskotem mě povzbuzují. Trik s játry – všechno uvařit, játra tam prdnout jako poslední, zamíchat, vypnout plamen a nechat dojít – je fantastický. Játra jsou úplně báječná, nepamatuju si, že bych někdy taková jedl. Já to vždycky smažil, až skákala po pánvi, a pak to drze žvýkal.

Pak ještě ochutnám omáčku a podlomí se mi kolena. Je to lahůdka největší, polejval bych tím úplně všechno. Kuře nakrájím, uvařený to je, chutná to jako kuře, ale za ty tři hodiny práce to asi nestálo.

Honem na talíř, polít omáčkou, ještě přidat omáčku, k tomu ještě trochu omáčky a bum, je to na stole. Je čtvrt na dvě.

Talíř mám prázdný za sedm minut.

Jo a na závěr ještě poslední, důležitý krok: Vylít vodu z rychlovarný konvice.

Další recept: Kuchařská tragédie s Oliverem